Příručka pravého a jediného UG psaní jasně uvádí, že pro kvalitu recenze je zcela nezbytné popsat i obrázkovou poutavost obalu. Podržím se tedy tohoto pravidla a vychválím ponurého rozčepýřeného strašáka, který s kufrem sbaleným na cestu do krajiny přemnožených špačků na nás vybafne z bookletu plného narudlé zamračenosti. A kdože se nám schovává za touto potemnělou kulisou? No samozřejmě, že uskupení depkoidních Amíků NOVEMBERS DOOM, kteří jsou už dlouhou dobu standardem na scéně kapel vycházejících z doomového odkazu MY DYING BRIDE a snažících se přepracovat již ohraná klišé poutavým a osobitým způsobem. Ne vždy se jim to dařilo na sto procent, ale v rámci mantinelů, které si zjevně sama skupina pro svoji produkci postavila, se minimálně předchozí deska „To Welcome The Fade“ dá zařadit do toho nejkvalitnějšího z post doom deathového ranku.

A co že nám tito služebníci potrhaných strašáků nabízejí na svém aktuálním počinu? Kdo od sveřepě depresivních Američanů čekal nějaký zásadní zvrat v jejich hudebním směřování, bude asi zklamán. NOVEMBERS DOOM prostě jen vzali mlýnek na maso, v něm semleli celou svou minulost a přidali trochu koření v podobě ostřejšího přístupu a moderně plastického zvuku. Jak mixáž, které se ujal zkušený Dan Swanö, tak i mastering, který vyšel z pracek Jamese Murphyho, jsou prvotřídně odvedenou prací. Karbanátky vzniklé z této semletiny pak obsahují to kvůli čemu NOVEMBERS DOOM upoutávali v minulosti, vše však v náležitě „akčním“ kabátku lesknoucím se novotou. Je to ona známá náladová hudba, která se však protentokrát drží mimo unylé doomové truchlohry. Asi v tom se dá najít ten lehký posun zaznamenatelný při porovnávání třeba s předminulou deskou „The Knowing“. Švih a svěží postupy totiž rozvádějí to, co skupina naznačila už na minulém albu. Tedy jakousi infiltraci seversky melodické výraznosti do nezpochybnitelného doomového základu. A právě tento výrazový podtón nutí ke srovnávání se seveřany OPETH.

Místy až přílišnou blízkost k obdivované ikoně OPETH na aktuálním počinu zvýrazňuje jednak absence u NOVEMBERS DOOM dříve využívaného ženského vokálu, ale také ona příslovečná přirozená melodická plynulost, která vytváří zásadní náladovou linku táhnoucí se celým albem. Hra s tóny, barvami zvuku i skloubení apokalyptické hudební temnoty s akustikou dále umocňuje pocit až příbuzenské pokrevnosti. Výrazně je to slyšitelné například ve skladbě „Swallowed By The Moon“. Pro mě osobně je to trochu škoda. NOVEMBERS DOOM se tak mohou stavět do jistého stínu, ve kterém se jejich emotivní balíček hudební naléhavosti může ztrácet v pocitu kopírování. Tihle Američané však nepatří do zástupu napodobitelů, přes veškerou hudebně výrazovou podobnost se zmíněnými seveřany jim, i díky jejich vlastní historii a předchozí tvorbě, nemůžeme upřít právo na vyjádření svých vizí prostředky, které sami uznají za vhodné. A dokud se z jejich hudby nevytratí ona nedefinovatelná naléhavá razance skloubená s melodickou procítěností, stále budu uznale pokyvovat hlavou s vědomím, že ono sveřepé držení se doomových základů přináší kromě všech negativ i jedno zásadní pozitivum, a tím je nutnost hledání každé skulinky a všech možných i nemožných hudebních nuancí, které tento styl nabízí a které se NOVEMBERS DOOM snaží v rámci své hudební „zaslepenosti“ odhalit a vynést na světlo. Často tak na nás dýchnou velmi neotřelé kombinace MY DYING BRIDEovské zasmušilosti (například čtvrtá „Dark World Burden“ nebo úvod osmé „Collapse Of The Fallen Throe“) s poněkud veselejším podtónem razantně vpřed se hrnoucích kytar a posmutněle svižné rytmiky.

Přestože se někomu může zdát, že se NOVEMBERS DOOM začínají utápět v přešlapování na místě, jejich v pevných mantinelech uzavřená hudba disponuje potenciálem protržené přehrady, kdy napěněná kalná voda strhává vratké kůlničky smutných depresí a odnáší do nenávratna konkurenční líně spící čokly, kteří už nejsou schopni snad ani zaštěkat, natož pak kousnout. Doomová hudba s takto silným nábojem je pro mě v dnešní době značně ojedinělým úkazem a i díky tomu jsem ochoten zařadit „The Pale Haunt Departure“ k tomu nejlepšímu v daném stylu.